Za rok trvající pandemie se vědci o novém typu koronaviru dozvěděli mnoho, velké výzvy ale zůstávají. K zásadním budoucím úkolům patří třeba vývoj léčiv, které cílí na méně proměnlivé části viru, úpravu vakcín i lepší monitoring potenciálně rizikových virů v přírodě. Základní výzkum však již přinesl řadu důležitých poznatků o chování viru. Potvrdil to evoluční virolog Jiří Černý. Vědec působí na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze.
Černý uvedl, že zatímco loni v únoru vědci znali prvních pár sekvencí viru SARS-CoV-2, v následujících měsících už zjistili třeba to, jakým způsobem virus infikuje buňky. „Byl velmi rychle popsán receptor toho viru na povrchu buněk - v tomto případě je to tedy angiotensin-converting enzyme 2 - ACE2. Bylo dlouhou dobu studováno, jaké buňky ho exprimují a jak moc je důležitý pro vniknutí viru do buněk. A jak je míra exprese důležitá pro patogenezi a podobně,“ rekapituloval vědec.
Proč je důležité sledovat evoluci viru?
Další výzkumy podle Černého ukázaly třeba hostitelské spektrum viru - tedy zda je schopen infikovat jen člověka, nebo i zvířata, která by mohla být potenciálními rezervoáry viru v případě, že by nový typ koronaviru z lidské populace vymizel. Vědec poukázal i na studium šíření koronaviru v organismu, jeho reakcí na hostitelské protilátky či vazebná místa protilátek, což bylo přínosné pro vývoj vakcín.