Vzácným hostem prvního z letošních seminářů Centra infekčních nemocí zvířat při ČZU v Praze (CINeZ) byl ve čtvrtek 13. ledna 2022 profesor Jan Konvalinka. Renomovaný český biochemik je prorektorem Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum a vedoucím výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Na České zemědělské univerzitě vystoupil s přednáškou na téma „Co jsme se naučili o HIV se nyní hodí v boji s covidem."
Profesor Konvalinka se zapsal do povědomí laické veřejnosti v souvislosti s iniciativou, v jejímž rámci pomáhaly české univerzity a AV ČR s testováním na SARS-CoV-2. Hned po propuknutí koronavirové pandemie se postavil do čela této iniciativy.
Účastníci hybridního semináře se nejprve dočkali exkurzu do historie virových onemocnění, s nimiž se lidstvo potýká odedávna. Vůbec první dochovaná zmínka o virovém infekčním onemocnění (dětské obrně) pochází ze starého Egypta. Virové a bakteriální epidemie jako mor, neštovice, cholera apod. decimovaly lidskou populaci po celá další staletí. Novodobým morem se pak stal virus HIV. Jak zdůraznil profesor Konvalinka, vědecké poznatky získané hledáním léku na AIDS se ukázaly jako velmi inspirativní pro boj s novým koronavirem a onemocněním SARS-CoV-19. Profesor Konvalinka rozebral podobnost chování obou virů, možnosti léčby a boje s nimi, a mnohé další souvislosti. A také zmínil jediný pozitivní efekt koronavirové pandemie: rychlost, s jakou byly vyvinuty léky proti tomuto onemocnění a vakcíny jako účinný prostředek prevence.
Pro organizátory vědeckých seminářů CINeZ, virologa Jiřího Černého a parazitologa Jana Dvořáka, je velkou ctí, že letošní sérii interaktivních přednášek zahájila tak významná osobnost české vědy.
„Profesora Konvalinku znám dlouhá léta jako jednu z předních osobností české biochemie, molekulární biologie a virologie,“ říká Jiří Černý a upřesňuje: „Jako student jsem k němu chodil na přednášky z molekulární biologie a později jsem měl možnost setkávat se s ním na různých českých i světových konferencích a dalších odborných akcích. Byl jsem proto rád, když se Honzovi Dvořákovi podařilo ´ulovit´ ho pro seminář CINeZ. Jeho přednáška byla jako vždy excelentní a nabídla nám krásný exkurz do současného stavu vývoje léků blokujících kritické fáze životního cyklu dvou hlavních virových zabijáků – HIV a SARS-CoV-2.“
A jak to vidí Jan Dvořák, který profesora Konvalinku na ČZU osobně pozval? „Poznal jsem Honzu Konvalinku už jako student na Karlově univerzitě. Tehdy mi pomohl během mé doktorské práce a díky němu jsem navázal doposud stále fungující spolupráci s University of California,“ vzpomíná. „Jeho biochemický výzkum je primárně zaměřen na proteolytické enzymy lidských patogenů, ale jeho laboratoř má celou řadu dalších významných úspěchů na poli biomedicíny a biotechnologií. Není náhodou, že zakladatelé úspěšné firmy DIANA biotechnologies vzešli právě z jeho laboratoře. On je vpravdě renesanční osobnost, kromě svých vědeckých aktivit je již dlouho aktivní i v mediálním prostoru. Za zmínku stojí první mediálně viditelné aktivity, jako byl pořad v České televizi nazvaný Čaj pro třetího, kde s Milanem Uhdem zpovídali významné osobnosti místního veřejného života. Jeho aktivity ve veřejném prostoru stále pokračují, čímž výrazně napomáhá propagaci vědy. Není to náhoda, že se jako odborník aktivně a nezištně angažuje v současné pandemické situaci,“ připomíná Jan Dvořák a s potěšením dodává: „Já osobně jsem velmi nadšen, že neodmítl pozvání na náš pravidelný vědecký seminář v rámci CINeZ centra.“
Semináře organizované Centrem infekčních nemocí zvířat při ČZU budou letos pokračovat ve čtrnáctidenním cyklu s výjimkou toho následujícího. Koná se už příští týden a hostem bude Pavla Tůmová z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Lenka Prokopová
Prof. RNDr, Jan Konvalinka, CsC., (*21. ledna 1963) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, následně v letech 1987–1991 absolvoval postgraduální studium na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Poté absolvoval stáže na Birkberk College v Londýně, na University of Cardiff, v Heidelbergu a v Hamburku. Je členem několika vědeckých společností vč. Učené společnosti ČR. Vede vědeckou skupinu na ÚOCHB (témata: syntéza peptidů, proteinové inženýrství, biochemie retrovirů) a pravidelně publikuje v impaktovaných časopisech. V roce 2014 se stal prorektorem pro vědu a výzkum na Univerzitě Karlově. Působí jako garant vědecké rady oboru chemie Nadačního fondu Neuron.